Lepší je to zkusit a neuspět, než nic nedělat!!!

V pátek před soutěží jsme si dali tradiční trénink v naší druhé hasičárně, pár náběhů na základnu, zkoušeli jsme koš a naložili všechno na vozík. Na rozdělovači jsme měli nové AWG spojky.
Jak se ukázalo, museli jsme na poslední chvíli přeházet sestavu. No, nakonec se zadařilo a byli jsme připraveni na sobotu.

Do Jiřetic jsme vyrazili trošku dřív, abychom si vybrali dobré místo na stánek. Po chvilce pobíhání po "place", kdy jsme  málem zakotvili mezi balíky se siláží, jsme našli opravdu parádní místo u váhy pod břízou. Pavel to hned okomentoval, že to si zaslouží pivo...

Všichni už se dostavili a na pěkně rozpáleném asfaltu jsme se seřadili k nástupu. Úzkou asfaltovou dráhu si nepřijeli vyzkoušet kluci z Jankova, Dalov a také nedorazili zástupci z Táborské ligy. Jirka Černík nás přivítal, vyslechli jsme si tradiční proslovy jak místních, tak i zástupců z ligy a soutěž mohla začít.

Jelikož náš košíkář byl dopoledne v práci, rezervovali jsme si poměrně vysoké startovní číslo - 17, hned po nás byly Radětice a pak Chářovice, prostě silná trojka na konci startovního pole:-) Útoky začaly, a já šel brát saunu do místního TOI-TOIe, Kuba mi ten zážitek může potvrdit. Pomalu jsme se začali chystat, protože soutěže na lize probíhají v dobrém tempu, lze stihnout pěkných deset (možná i více) útoků za hodinu.

Jiřetické Monako, jak trať vtipně pojmenoval komentátor, je, jak již bylo řečeno, asfaltová a docela úzká dráha, ale dosahované časy byly pěkné, ostatní borci se do útoků pustili bez rezpektu.

Přišla naše chvíle, připravili jsme se na základně a zaklekli na startu. Bylo odstartováno, koš jsme už naučili (jen musíme krapet zrychlit), všechno klaplo a konečně jsem měl od savic čas sledovat, co se vlastně děje vepředu, a zároveň i časomíru. Drobné zaváhání na rozdělovači, ale voda z něj stříkala ve črtnácté vteřině, takže čas jsme mohli mít docela pěkný. Mno, výsledný čas byl lehce nad 24 vteřin. Jak se ukázalo, tento čas stačil na třinácté místo, těsně před chářovickým béčkem. Kluci z Radětic a nakonec i z Chářovic zvedli naší hozenou rukavici a vyhráli, myslím že se sedmáctkovým časem. Do rozstřelu byli vylosování kluci z Chářovic B.

Soutěž dál pokračovala útoky žen a pak rozstřely na dvě B. Trochu rozruchu přinesl prodař Radětic, když se zranil, ale vše nakonec dopadlo dobře. Takže vyhrály Chářovice, my jsme nakonec udrželi třinácté místo a z Jiřetic si odvážíme tři body, což je stejně jako jsme měli za celou loňskou sezónu. Ukázalo se, že jsme schopni udělat dobrý čas, ale chybí nám kousek toho pověstného štěstíčka.

V porovnání s loňskou sezónou se úroveň ligy hodně zlepšila, nejen dosahovanými časy, ale i celou atmosférou na soutěžích. Už nejsou hádky, dohady a vůbec napětí na soutěžích, letos je radost jezdit na ligu.

Fotky přidám až je vloží na stránky BNL, jezdíme sami bez fanoušků, bez doprovodu, takže nás nemá kdo fotit nebo natáčet. Je to smutné...

Snad se nám začalo trošku dařit a smůla se nám přestane lepit na paty. To si ověříme za čtrnáct dní v Chářovicích, kde známe skoro každé stéblo tratě.

Sestava: Ondřej Růžička, Jan Fišer, Pavel "chochon" Růžička, Tomáš Král, Jan Bejlek, Jaroslav Chmel, Jakub Josífek.

Požárnímu sportu ZDAR, JF

Jo a napište mi, jak se vám tyhle povídání líbí, jestlli sem nepíšu jen sám pro sebe...

Výsledky ZDE